MENU
Zdeněk Řehoř a synové Zdeněk, Dušan, Milan / Foto: Rodinné album
Při příležitosti jeho odchodu do hokejového důchodu jsme Zdeňka Řehoře vyzpovídali v krátkém rozhovoru
Pane Řehoři, v úctyhodných 76 letech odcházíte do sportovního důchodu. Váš rod je navíc se žďárským hokejem neodmyslitelně spjat. Jak se to všechno seběhlo?
Jako mladý kluk jsem dělal lyžování, hokej a volejbal. Nakonec ale zvítězil hokej. Sám jsem to dotáhl maximálně do krajské divize, výš ne. Ve volejbale jsem se ale dostal až do první národní ligy za Juliánov, když jsem studoval v Brně. A že se všichni motáme kolem hokeje? Je to pravda. Měl jsem štěstí na samé kluky a žena si nikdy nestěžovala, říká, že kluci jsou lepší než holky (smích).
Hokejová tradice ve vaší rodině pokračuje. Syn Milan to dotáhl až do extraligy a vnuk bojuje o místo v reprezentaci. Zůstáváte i v jejich kariérách aktivním fanouškem?
Samozřejmě. Když syn Milan chytal v extralize za Chomutov, pravidelně jsem se na něj jezdil dívat. A když hrál třeba v Norsku, tak jsme si zase hlavně psali a telefonovali. Teď se zase snažím střídavě dojíždět do Pardubic na zápasy vnuka Jakuba, abych ho aspoň takhle na dálku podpořil, nebo se chodím dívat na druhého Adama, který hraje za Plameny.
Vy sám jste se po hráčské kariéře vrhl na trénování. Rukama vám prošly stovky dětí. Na které generace nejraději vzpomínáte?
Já jsem dělal v podstatě tři takové velké nábory, které jsem vedl od prvních krůčků. V tom prvním byli kluci jako Radek Haman nebo Martin Rousek, které jsem vedl od náboru až do juniorů. Pak přišla druhá velká vlna, kde byl můj syn Dušan, a s ním kluci jako Krnáč, Chalupa, Eichler, Martin Kaut, Jirka Novotný nebo Míša Procházka. A pak přišla třetí etapa, kde jsem se už s Lubošem Nevěčným napevno usadil u trénování těch úplně nejmenších v náborech a byl jsem u prvních hokejových krůčků obou vnuků.
Zdeněk Řehoř - trenér Mladšího dorostu / Foto: Rodinné Album
U náborů jste strávil posledních zhruba 15 let. Jak vnímáte současnou situaci, kdy se zdá, že je dětí obecně málo?
Problém je v tom, že je opravdu málo dětí. Bylo by potřeba, aby vláda trochu podpořila mladé rodiny, aby děti vůbec byly. A na to malé množství dětí, které dnes je, připadá obrovské množství sportů, které si konkurují.
Často se říká, že hokej je sport pro bohaté. Je to podle vás pravda?
Je a není. Líbí se mi, jak to teď v klubu podporujete a děti dostávají celé sety výstroje a jsou pěkně oblečené. To je správná cesta. Byli jsme se podívat s kolegy v Pardubicích, a tam dítě bez kompletního a sjednoceného setu na led vůbec nepustí.
Když se ohlédnete za svou dlouhou kariérou, na co jste nejvíce hrdý?
Určitě jsem hrdý na kluky, kteří u hokeje zůstali a něco dokázali, včetně těch mých. A když se tady podívám na tu stěnu za rolbou, kde jsou fotky odchovanců, tak je znám úplně všechny. Sice ne všichni prošli mýma rukama, ale známe se. Od většiny z nich mám ještě schované hokejky.
Sbíráte hokejky?
Sbírám. Doma už mi je chtěli vyhodit, ale nedal jsem se. Řekl jsem, že až tady nebudu, ať si s tím třeba zatopí.
Jménem celého klubu SKLH Žďár nad Sázavou, jménem města i jménem stovek hráčů, kterým jste byl nejen trenérem, ale i vzorem, Vám, pane Řehoři, z celého srdce děkujeme. Přejeme Vám pevné zdraví, spoustu radosti a klidné dny v zaslouženém důchodu.
DĚKUJEME, TRENÉRE!
Na fotografii Zdeněk Řehoř se synem Milanem / Foto: Rodinné album