WASSERBAUER: Už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem byl na ledě

Zveřejněno 07.02.2021 | Redakce

Za normálních okolností by se nyní vracel na led po nepříjemném zranění. Místo toho už je útočník žďárských Plamenů Jan Wasserbauer skoro rok bez hokeje. Přesto byl dlouho optimistou v tom, že se letos ještě dostane na led. „Bohužel to nyní příliš nevypadá na to, že bychom si ještě nazuli brusle,“ postýskl si osmadvacetiletý forvard Žďáru.

Honzo, od pondělí už je definitivně rozhodnuto o tom, že letošní ročník je minulostí. Asi to pro Tebe nebylo překvapením?
Počítal jsem s tím, ale skoro až do poslední chvíle jsem byl optimistou a věřil, že se na led podíváme. Těšil jsem se do kabiny a na kluky, ale nedá se nic dělat.

Kdy jsi tedy přestal věřit v to, že by se ještě druhá liga mohla rozběhnout?
Pokud jde o soutěž, tam jsem věřil, pokud by se rozběhla na začátku ledna. Pak už ne. Ale stále jsem ještě doufal, že se dostaneme na led, i když bude soutěž ukončena.

I přesto, že mistrovská sezona už skončila, některé kluby se stále ještě nevzdávají šance na možnost tréninku a přátelských utkání. Rozumím tomu správně, že nyní už nevěříš, že se ještě podíváš se svými spoluhráči na led?
Upřímně přiznávám, že moc ne. Ten optimismus, který jsem měl, už je pryč.

V POSLEDNÍ DOBĚ JSEM PŘEVÁŽNĚ REHABILITOVAL. DĚLAL JSEM CVIKY, KTERÉ JSEM MĚL NAŘÍZENÉ, ABYCH SE CO NEJDŘÍVE UKÁZAL NA LEDĚ. DĚLÁM JE VLASTNĚ DOTEĎ.

Trenér Haman avizoval, že by ve hře mohla být varianta jakéhosi miniturnaje klubů z blízkého okolí, který by se, za příznivých okolností, v březnu a možná i v dubnu mohl odehrát. Jako hráči byste to asi přivítali?
To by bylo hodně příjemné, protože už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem byl na ledě. Zápasy i tréninky mi moc chybí, pokud by se to povedlo, bral bych to všemi deseti.

Už jsi to trošku načal. Naposledy jsi vyjel na led koncem loňské sezony, poté jsi musel na operaci. Můžeš přiblížit, o co šlo a jak to s Tebou nyní vypadá.
Měl jsem přetržený přední zkřížený vaz v koleni. Po operaci jsem se věnoval rehabilitaci a všechno nasvědčuje tomu, že by koleno mělo být v pořádku. Cítím, že je stabilní a myslím si, že už to bude dobré.

Pokud by vše běželo podle zajetých kolejí, kdy Tě mohli fanoušci Plamenů vidět znovu na ledě?
Teoreticky jsem mohl být k dispozici někdy na konci ledna, takže zhruba v této době bych asi znovu začínal.

Předpokládám, že se Ti po hokeji musí hodně stýskat?
Stýská se mi moc. Normálně sleduji v televizi jen nějaké zápasy, ale teď mi neunikne snad ani jediný. Tak moc mi hokej chybí.

Jak jsi vlastně trávil poslední týdny, když už jsi mohl sportovat?
V poslední době jsem převážně rehabilitoval. Dělal jsem cviky, které jsem měl nařízené, abych se co nejdříve ukázal na ledě. Dělám je vlastně doteď. Do běhání jsem se raději nepouštěl, hodně jsem snažil jezdit na kole, případně doma na rotopedu. Do ničeho většího jsem se nepouštěl.

Ptal jsem se Tvých spoluhráčů, zeptám se i Tebe. Je hodně náročné se udržovat v kondici bez motivace v podobě hecování a srandiček v kabině?
Je to i pro mě náročné. Nějaký měsíc jsem na tom byl tak, že jsem nikoho nepotřeboval. Jak to ale z člověka opadává, všechno se mění. Přece jenom hraji hokej celý život, jsem zvyklý být neustále v kolektivu. Můžu jen potvrdit, že trénovat sám skutečně není moc příjemné.

Když to shrneme, tak se v letošním ročníku druhé ligy odehrálo jen pět kol, některé už i bez diváků. Co z toho pro Tebe vyplývá směrem k nadcházejícímu ročníku?
Vzhledem k tomu, že jsem byl dlouho bez zápasů a hokeje, tak já bych teď hrál klidně i bez diváků. Na druhou stranu to bez nich není ono. My tady ve druhé lize hrajeme jenom pro ně. Začít sezonu a nevědět, zda na stadionech budou moci být, to si neumím představit. Dosud nikdy jsem nehrál před prázdnými tribunami, opravdu si to příliš neumím představit.