Zdeněk Kulíšek: „Obrana byla ozdobou mladšího dorostu“

Jak jste spokojen s výkony týmu a s umístěním mužstva v lize?
V mužstvu mladšího dorostu byli pro letošní sezonu jen tři hráči, kteří měli s dorosteneckou ligou zkušenosti už z loňska. Většinu tvořili kluci z osmé třídy a šest z nich dokonce hrálo za třídu sedmou. Proto jsme do Vánoc měli v některých zápasech trochu problémy. Obzvlášť v utkáních, kdy nejlepší hráči hráli za starší dorost. Po Novém roce to už bylo o hodně lepší. Hráči si zvykli na jiný způsob hry, nastupovali na tři kompletní pětky, bylo více osobních soubojů a hra měla vyšší tempo. Daleko víc si v zápasech dovolili. Sami přišli na to, že musí hrát kombinačně. Jejich hra začala být agresivnější a tomu odpovídaly i výsledky.
Před sezonou jsem v článku na klubovém webu avizoval snahu o umístění v klidném středu tabulky. To znamenalo páté, šesté místo. Nakonec jsme do posledního kola sahali po místě třetím, které nám nakonec o bod uteklo, ale i čtvrté místo je velmi pěkné. Takže s umístěním spokojenost.

Jaký byl Váš nejpříjemnější zážitek sezóny a naopak, kdy Vám bylo nejhůř ?
Nejhůř mi bylo úplné na začátku sezony po prvním mistrovském zápase s Kolínem. Prohráli jsme o branku, přestože jsme dvakrát vedli o dva góly. Ten výsledek nebyl tak strašný, ale hra byla úplně jiná než na jakou jsem byl zvyklý z žákovských kategorií, kde jsem předtím šestnáct roků působil. Měl jsem chvíli trochu strach, abych nebyl první, kdo mužstvo Žďáru dovede k sestupu do nižší soutěže. Hodně mi tenkrát radou a zkušeností pomohl kolega Václav Marek nejdéle sloužící žďárský trenér. Vysvětlil mi jak to v dorosteneckých a juniorských kategoriích funguje a čas ukázal, že věděl o čem mluví.
Nejpříjemnější bylo samozřejmě období po Novém roce. Vyhrávalo se, hra se dařila, přestože jsme do zápasů nasazovali i mladší hráče a „ohrávali“ je tak pro příští sezonu. Ze čtrnácti utkání jsme prohráli pouze čtyřikrát a z toho ještě dva zápasy až na samostatné nájezdy, takže jsme v nich také bodovali. Nepřišlo to, ale samo. O Vánocích jsme solidně potrénovali a odehráli fyzicky náročný, dvoudenní turnaj v Příbrami. Myslím, že právě to přineslo v zápasech hraných v roce 2011 svoje ovoce.

Jak se Vám pracuje a trénuje s vašimi svěřenci, jak hodnotíte jejich přístup k tréninkům a zápasům ?
Kluci v tomhle věku (14-15 roků) mají až na výjimky spoustu jiných zájmů než jen hokej. Je to samozřejmé, protože se jim začínají otevírat obzory o kterých doposud neměli ani tušení (smích). Jde jen o to, aby si uvědomili, že je možné zvládnout bez problémů zápasy a trénování a ještě být alespoň občas se svými vrstevníky, kteří mají spoustu volného času. S většinou hráčů z letošního mladšího dorostu jsem se potkal už v mládežnických kategoriích, takže je poměrně dobře znám. Naopak oni dobře ví, co ode mne mohou očekávat, když nebudu s výkony a přístupem spokojený. Proto to během této sezony až na drobné výjimky celkem fungovalo.

V čem vidíte největší slabinu mužstva a jak by se daly pro příští sezóny odstranit?
Podle mne je to jednoznačně zakončení a tlak do branky. Hráčů, kteří zakončují tam, kam míří, bohužel není moc. Je to o individuálních trénincích, na kterých by se trénovala jen střelba, třeba ráno před školou. Spousta klubů to už praktikuje podobně a rozhodně je na hráčích vidět velký pokrok. A tlak do branky je hodně o osobní statečnosti a herním pojetí jednotlivých hráčů. My si chceme s pukem prostě pohrát a pak se divíme, že už ho nemáme.

V čem naopak vidíte sílu týmu a co je jeho největší předností?
Počet obdržených branek v soutěži to jasně naznačuje. Je to obraná hra. Beci byli opravdu ozdobou tohoto týmu. Nejen že, zvládali kvalitně bránit, ale dali i spoustu důležitých branek. Není divu, že dva z nich se dostali do širšího výběru reprezentace ročníku 96.

Kdybyste měl zhodnotit výkony jednotlivců, koho byste vybral jako hlavní tahouny a opory a případně proč?
Asi tuším, kam svojí otázkou míříte. Dvojici Lukáš Jícha a David Pazourek nám závidí i v extraligových klubech. Jejich šedesát vstřelených branek v sezoně, hovoří asi za vše. A to odehráli ještě spoustu zápasů za starší dorost, kde gólově rozhodně také nestrádali. V obraně kralovali Václav Půža a Adam Němec a rozhodně nechci zapomenout ani na Martina Zeleného v brance, který se hlavně od začátku letošního roku, dostal do velmi solidní formy.

Jaké změny čekají kádr přes léto, někteří už půjdou do st.dorostu, jak moc budou chybět?
Z mužstva odcházejí všichni hráči ročníku 95. Zacelit díru po šedesátigólových střelcích bude určitě problém. I řady obránců prořídnou. Některé čeká opravdu starší dorost a další pošilhávají po extralize. Uvidíme, kdo nakonec zůstane. Rozhodně budeme mít hodně práce, abychom nastolený výsledkový trend z minulých sezon udrželi.

Naopak z žáků přijdou jiní, co od nich čekáte?
Přiznám se, že z toho mám trochu obavy. Někteří mladší hráči si dorosteneckou kategorii vyzkoušeli už v této sezoně a nevedli si vůbec špatně. Ti ostatní budou muset hodně přidat. Startovní čára bude, ale pro všechny stejná a záleží jen na nich a jejich výkonech, jak se s nabízenou příležitostí poperou. Musí, ale počítat s tím, že v této věkové kategorii už hrají skutečně jen ti nejlepší z hráčů, kteří jsou k dispozici a že budou v mladším dorostu dva roky. Tím chci říct, že pokud si nezahrají všechna utkání letos, může tomu být další sezonu úplně jinak. Jde jen o to, poctivě a trpělivě na sobě pracovat.

Jak se těšíte na pauzu a budete rád, že si trochu od hokeje a kluků odpočinete?
Určitě mi nějaký čas bez hokeje prospěje. Každý konec sezony bývá poněkud hektický. Pauza ale dlouhá nebude. Po velikonocích začíná nabírání fyzičky na další sezonu, takže nějaké dlouhé odpočívání nehrozí. Jen nevím, jestli by kluci neocenili delší odpočinek ode mne, ale na to se muste zeptat jich. Asi vím, co by odpověděli, ale slyšet to nemusím (smích).