„Urazili jsme hokejového boha a nezasloužili si vyhrát,“ říká Petr Kuchyňa. Ale zůstává optimistou

Nelze začít jinak než návratem k poslednímu zápasu s Chotěboří…
Určitě ano, ještě je to v nás všech a některé věci je nutné k tomu říci a jsou to věci, které jsem řekl i týmu bezprostředně po utkání. Jednoznačným mužstvem na ledě jsme byli my a to myslím potvrdí každý, kdo to utkání viděl. Přestože soupeř se snažil hrát důrazný obranný systém, nám se dařilo přes jejich defenzivu procházet a to poměrně snadno a byli jsme pány na ledě. To je faktor číslo jedna, který je pozitivní, bohužel však jediný. To, že ten zápas dopadl tak, jak dopadl, zapříčinily negativní prvky. Jednou z toho byla obrovská chyba našeho gólmana a asi nikdy nedostanu odpověď na to, co se v ten moment stalo v jeho hlavě a proč to takhle řešil. Ale na druhou stranu, všichni jsme jen lidé, kteří chybují, a to patří k životu i k hokeji. Hlavně však jeho chyba mohla být nejméně sedminásobně napravena. A tím se dostávám ke třetímu faktoru toho zápasu. Těch gólových příležitostí bylo tolik, že nemá cenu je vypočítávat, protože jen brejků bylo na tři zápasy, navíc dvě dlouhé přesilovky pět na tři atd. Jak už jsem říkal dalším novinářům, v neděli jsme urazili hokejového boha a nezasloužili jsme si vyhrát.

Patříte mezi časté kritiky rozhodčích, máte i tentokrát nějakou výtku?
Ne, to rozhodně ne a to ani v posledních zápasech. Myslím, že odpískali dobrá utkání a bylo tomu tak i v neděli. Tohle utkání jsme si prohráli pouze sami, a to i kdybychom jim vytýkali ten faul v závěru ze střídačky, tak v tu dobu jsme měli mít zápas dávno rozhodnutý na své straně a nemůžeme se na to vymlouvat.

Vymlouvat ne, ale v takovou chvíli zasáhnout do hry ze střídačky je přece jen poněkud „nestandardní“, nemyslíte?
No to je něco jiného. Za celou svoji hokejovou kariéru, která byla hodně dlouhá, jsem něco takového nezažil. Považuji to za ubohost, srabárnu a něco tak nefér, že toho je schopen jen hodně mentálně zaostalý člověk. Upřímně řeknu, že tohle se stát mně v mé hráčské kariéře, tak mu hokejkou urazím rameno. Skutečně se vůbec Pavlovi (Staňkovi) nedivím, že v těch emocích, v takto vyhroceném závěru zápasu, kdy máte poslední sekundy na vyrovnání a v nadějně rozehraném postavení se stane tohle, co hráč absolutně nečeká, opravdu se nedivím, že si to s ním jel vyřídit. Myslím, že by si měli Chotěbořští a hlavně pan Prachař sáhnout do svědomí. Za všech okolností by měl být zachovaný určitý sportovní charakter, i když je to tvrdý sport a někdy se to semele, občas někdo nějakou ránu rozdá, občas přijme. Jsou ale určité hranice a tohle bylo hodně přes čáru.

Byl to první zápas druhé poloviny, ale vraťme se nyní k té první. Jak ji hodnotíte?
Když ji rozdělím na čtvrtiny, tak je evidentní, že spokojenější jsem s tou první, kdy jsme udělali o tři body více než v té druhé. Pořád se pohybujeme mezi čtvrtým a šestým místem a je tu minimální bodový rozdíl. Je vidět, že ty mančafty hrají podobným způsobem a střídají výhry a prohry, případně úspěšnější a neúspěšnější série, kromě těch prvních třech. Bohužel my teď střídáme jednu výhru a dvě prohry, což je špatně. Abychom se dokázali držet v horní polovině a dostat se do čtyřky, musíme to minimálně otočit a střídat dvě výhry a jednu prohru.

Před pěti zápasy jste plánoval zisk dvanácti bodů, nakonec jich bylo jen sedm…
Ano, k tomu samozřejmě podám vysvětlení. Hráčům jsem tenkrát řekl, že k tomu abychom se usadili v první čtyřce, potřebujeme z následujících pěti utkání udělat minimálně dvanáct bodů. To jsme si vzali jako dílčí cíl, kterého jsme chtěli dosáhnout, a tak jsem to také podal novinářům. A skutečně se to potvrdilo. Kdybychom ty body udělali, byli jsme dnes s tříbodovým náskokem čtvrtí a s dvoubodovou ztrátou na třetí místo. Ty body jsme však zbytečně ztratili a nebudu vyjmenovávat „co by kdyby“, ale musíme si nyní přiznat, že jsme tento cíl nesplnili.

Co je příčinou toho, že se to nepodařilo?
Když vezmu ty zápasy od Hodonína, tak se nebojím říct, že herně, zdůrazňuji herně, hrajeme dobře, hrajeme pohledný, atraktivní hokej. Neříkám, že tam nejsou chyby, ale ty dělají všichni. Obrovskou slabinou však je zakončení, střelba a neproměňování šancí, to je to co nás sráží. Na druhou stranu, když už se nám povede dát víc branek, tak jich zase moc dostaneme jako třeba v Kolíně nebo v Břeclavi.

Jak v té souvislosti hodnotíte výkony brankářů?
To je těžké. Hodnocení brankářů je hodně specifické a většina trenérů se vyhýbá nějaké kritice. Mě to však nedá, gólmani jsou součástí týmu a i oni mají svoji zodpovědnost a měli by unést kritiku stejně jako každý jiný hráč, trenér nebo třeba manažer. Oba dva začali sezónu famózně. Přípravné zápasy a první část soutěže odvedli fantastické výkony a byla to paráda. Musím říct, že v tu dobu jsme nehráli až tak suprový hokej. Teď si myslím, že hrajeme líp. Ale předtím chytili jednak něco navíc a jednak nedělali žádné chyby. To neuvěřitelně mančaft drželo a měli obrovský podíl na úspěšném začátku. Postupně však, jakoby se něco stalo a už třeba podali špičkový výkon jen dvě třetiny a začalo se stávat, že dostali góly, které by dostávat neměli. Nicméně já oběma klukům naprosto věřím, dobře je znám a vím, že jsou výborní gólmani. Navíc jsou oba velmi inteligentní, takže věřím, že si to správně přeberou a pochopí, jak tuto kritiku myslím, že je nechci shazovat, ale přesně naopak. Chci, aby v sobě zase našli to co v nich je.

Jak je na tom tým jako takový, objevují se spekulace o nějakých problémech v kabině a podobně?
I když by tohle asi měli spíše říci hráči, jak se v týmu cítí, já za sebe a z toho jak to vidím, musím říct, že tým naprosto šlape. Já je vidím jako výbornou partu, kluci jdou jeden za druhého, makají, v kabině je pohodová nálada (pokud se zrovna neprohraje), kamarádi, srandičky, tam prostě podle mě nic nechybí. Samozřejmě větší pohoda a legrace je po vítězném zápase než po takovém jako v neděli, ale to je snad pochopitelné.

Co udělat, aby se výsledky zlepšily, aby se poměr výher a proher alespoň otočil?
To je samozřejmě těžké. Je to vždy výkon celého mužstva. Počínaje gólmanem, o nichž jsem před chvílí mluvil, přes hráče, samozřejmě trenéra a konče posledním náhradníkem. A to není fráze, protože i hráč na střídačce může mužstvu pomoci povzbudit ho, ale taky v určité naštvanosti, že nehraje otravovat atmosféru. Pokud bych měl být konkrétní, tak třeba dnes jsem na tréninku hráčům říkal, že nemá smysl pilovat nějaké kombinace, protože ty si myslím fungují. Naopak mnohem více se teď budeme zaměřovat na koncovku a na střelbu. Já vím, že si ty skutečně vyložené gólové šance v utkání vytvoříme a je potřeba, abychom minimálně polovinu z nich proměňovali. Tohle dokud nedokážeme, těžko budeme dělat nějaké delší vítězné šňůry.

Zůstáváte tedy optimistou a nelámete nad týmem hůl?
To určitě ne. Ten tým skutečně šlape a je i viditelný rozdíl proti loňsku. Opravdu makají skvěle, myslím, že jsou kluci kamáradi, pomůžou si a tak. Takže jsou tam všechny předpoklady, abychom to dotáhli k lepším výsledkům.

Terčem některých fanoušků, se v poslední době stává vaše předsezónní vyjádření o tom, že chcete soutěž vyhrát?
Já bych byl rád, aby lidé dobře poslouchali, četli a přemýšleli o tom, co říkám. Já jsem člověk a myslím, že je to tak správně, který má vždy ty nejvyšší cíle. A tím myslím ty skutečně nejvyšší, ty které jsou na hraně reálnosti, ne ty průměrné. Samozřejmě, mohl jsem říci, že bych chtěl, abychom byli pátí nebo šestí a mohli jsme se teď plácat po ramenou, jak jsme dobří. To ale není můj styl, to je laciné. Já chci vyhrávat, a tak to i říkám nahlas. Nevím, jestli by zde vedení chtělo trenéra, který bude říkat, že chce občas vyhrát a chce mít průměrné mužstvo. Jsem přesvědčen, že tohle nechtějí ani fanoušci. Je to prostě něco, za čím chceme jít, vytyčení si nějakého cíle. To se netýká jen sportu, myslím, že člověk který nemá vysoké cíle, tak ničeho nedosáhne, ať je to ve sportu, ve studiu nebo v práci. Takhle to bylo myšleno, byla to i motivační záležitost a já si za tím pořád stojím, protože když vidíte, jak se ta soutěž vyvíjí, jak hrají naši soupeři, tak to skutečně není nějaká fantasmagorie. Nejsou tu neporazitelní soupeři z jiné planety a já trvám na tom, že tým na to má. Nechci zase vyjmenovávat všechna kdyby a mluvit o tom, že jsme troubelíni, což se mimochodem pěkně chytilo, ale myslím, že to situaci vystihuje.