Martin Rousek: ”Rád bych vychoval dobré hokejisty”

.

Martin Rousek

Na úvod se vraťme k Vašim začátkům ve Žďáře nad Sázavou. Jak na ně vzpomínáte?
Určitě na tu dobu vzpomínám rád. Ve Žďáře jsem začal s hokejem v sedmi letech. První trenér, na kterého si hodně pamatuji a který nám hodně dal, byl Ivo Knoflíček. Chodil jsem na 3. základní školu a tak nás měl i ve škole na tělocvik a pak na chemii. Rád také vzpomínám na pana Matulu, který nás trénoval v dorostu. Určitě ale nezapomenu na skvělou sezónu pod panem Šumichrastem, se kterým jsme vybojovali postup do extraligy. Každopádně jsem žďárskému klubu vděčný, za to jak mě připravil a umožnil dostat se do velkého hokeje.

Na prahu dospělosti jste vstoupil do profesionálního hokeje a prošel jste několika kluby zvučných jmen.…
V osmnácti letech jsem odešel do pražské Sparty. Kromě toho jsem hrál v Karlových Varech, ve Slávii a v Litvínově.

Na jakou štaci nejraději vzpomínáte?
Musím říci, že na všechny ty týmy vzpomínám rád a všude bylo něco dobrého a líbilo se mi tam. Spartě jsem vděčný, že mi dala šanci. Tam jsem začínal a tam jsem se dostal do extraligy. Výborné to bylo v Litvínově. Hrál se tam hodně útočný hokej a to mi vyhovovalo a tam jsem prožil asi nejlepší sezóny v mé kariéře. Dva a půl roku jsem byl v Karlových Varech. Ani tam to nebylo špatné i když to byl tým, který tehdy čerstvě postoupil do extraligy a naším cílem bylo spíše se zachránit, než nějaké trofeje. Rád vzpomínám na Slávii, kam jsem přišel, když byla jedenáctá a pak se nám podařilo ještě dostat se do play-off a nakonec jsme vypadli až v semifinále se Vsetínem, který pak získal titul.

Přišel jste z malého města rovnou do slavné Sparty. Byl to velký rozdíl v těch profesionálních klubech, třeba atmosféra v kabině, vztahy apod. ?
Ani bych neřekl. Sice jsem se obával, jak nás ve Spartě přijmou ti starší hráči, ale chovali se výborně a mně třeba v těch začátcích hodně pomohli a byla tam super parta. Dodnes se scházíme a chodíme si zahrát za veterány. Třeba Litvínov je malé město, tam se stejně jako ve Žďáře všichni znají a ta atmosféra byla hodně domácká, navíc tam bylo i hodně místních odchovanců.

Určitě jste se také na ledě potkával s dalšími žďárskými odchovanci, ale vždy jen jako soupeři, že ano?
Ano hrál jsem proti nim. Ať už to byl Rolinek, Vampola, Koukal nebo Haman. V jednom týmu jsem se s žádným z nich nikdy nesešel. Blíž jsem se bavil hlavně s Tomášem Rolínkem a s Petrem Vampolou.

Kdybyste měl vypíchnout nejlepší sezónu, která se Vám nejvíce vryla do paměti…?
Největší zážitek byl určitě extraligový titul se Spartou v roce 1993, kdy jsme vyhráli nad Vítkovicemi. Toho si nesmírně cením a byl to opravdu obrovský zážitek. No a potom sezóna 1995-96 v Litvínově, kdy jsme skončili druzí za Vsetínem a tenkrát to byla i moje nejúspěšnější sezóna, kdy jsem udělal nejvíc bodů ve své kariéře.

Hokej je tvrdý sport a hráče často zužují různá zranění. Jak jste na tom byl Vy po této stránce ?
Musím říci, že v tomhle jsem měl velké štěstí. Po celou moji kariéru se mi zranění vyhýbala a největší můj úraz byly vyražené zuby. Nemám žádné operace, žádné zlomeniny, nic podobného.

Ukončením působení v české extralize, ale Vaše kariéra neskončila, kam vedli Vaše další kroky ?
S extraligou jsem se rozloučil v roce 2002 v Litvínově. Pak jsem hrál tři a půl roku v Dánsku v klubu Esbjerg IK a pak chvíli v Lotyšské Rize. Aktivní kariéru jsem definitivně ukončil v roce 2007 ve druholigovém Mělníku.

V poslední době se na mezinárodní úrovni poměrně dobře ukazuje jak Dánsko, tak hlavně Lotyšsko. Jak to bylo v těchto zemích na klubové úrovni ?
V Dánsku hrálo hodně zahraničních hokejistů ze Skandinávie, hlavně ze Švédska a Finska. Většinou to byli již starší a zkušenější hráči, jako jsem byl já, takže se tam hrál hodně technický hokej. Zároveň ale dávali hodně příležitost i vlastním mladým hráčům, kteří tím získávali dobré zkušenosti. Docela jsem čekal, že půjdou nahoru a také se to v poslední době potvrzuje. Jinak bych přirovnal úroveň jejich nejvyšší soutěže asi k naší první lize. Zajímavé bylo ale, že to bylo opravdu hodně technické, vůbec ne tvrdá hra do těla a byl jsem strašně překvapený, jak tam byli ti kluci k sobě ohleduplní. Byly to opravdu tři nádherné roky, byli jsme tam s rodinou a moc se nám tam líbilo. Kdyby syn nešel do školy, tak jsme tam asi ještě zůstali.

Když jste zmínil syna… Nyní máte dvě děti, pokračují v otcových šlépějích ?
Máme s manželkou dvanáctiletého syna a šestiletou dceru. Syn hraje hokej v Letňanech a baví ho to a snad mu to i docela jde, ale vše je ještě daleko. Každopádně se snažím mu předat co nejvíce z mých dovedností a zkušeností. A nejen jemu, protože zároveň působím nyní v Letňanech jako trenér u mládeže, konkrétně trénuji pátou a sedmou třídu a juniory.

Žijete tedy s rodinou v Praze?
Ano pracuji jako profesionální trenér a bydlíme kousek za Prahou. Rád jezdím i do Žďáru a to jak za rodiči, tak za kamarády a bývalými spoluhráči jako Leoš Chalupa nebo Dušan Krnáč, se kterými jsme hráli někdy od osmi až do osmnácti let pořád spolu.

Nelákalo Vás někdy ještě si zahrát ve Žďáře?
Ale ano, jenže jsme bydleli a pracovali už v Praze a do Žďáru to bylo z ruky. Hrál jsem tady ale při olympijské přestávce, myslím že to bylo v devadesátém druhém roce. To jsem za Žďár odehrál asi čtyři nebo pět zápasů.

Vzpomínáte si na nějakou historku nebo perličku z mládí ve Žďáře?
…no jednu takovou bych měl, která souvisí s tím, jak se mi vyhýbala ta zranění. Já jsem v létě zároveň hrál fotbal a tak jsem občas chyběl na letní přípravě. Jednou jsem tak přišel na trénink, když jsem právě den před tím byl na fotbale a vidím, jak mají všichni kluci omlácené nohy pod koleny, samá modřina a odřenina. Ptám se co se stalo a řekli mi, že včera skákali schody tak intenzivně, až už nemohli a dopadlo to tak, že si o ně všichni omlátili holeně. Takže hned mi říkali, že dobře vím, kdy mám chybět, abych si nic neudělal. Prostě vždycky jsem byl na sebe opatrný (smích).

Sledujete občas žďárský hokej…?
To ano, sleduju to. Znám se dobře s Martinem Sobotkou, takže mě zajímá, jak se daří jemu a mančaftu a mám od něj informace. On tady taky trénuje stejně staré kluky, takže se často bavíme i o trénování a předáváme si zkušenosti anebo se potkáváme na různých turnajích. Můj syn taky hrál za Žďár na jednom turnaji v Mostě. Takže vím taky, že tu vyrůstají šikovní kluci.

Vrátím se ještě k tomu konci kariéry v Mělníku. Tam jste si zahrál i proti Žďáru, že ano?
Tenkrát mě poprosili, jestli bych jim nepomohl z krajského přeboru do druhé ligy. Jezdil jsem tam de-facto jen na zápasy. Ten postup se povedl a pak mě ještě přemluvili, abych hrál i další sezónu v té druhé lize. Tenkrát jsem hrál právě v té baráži o 2.ligu proti Žďáru, ale naštěstí jsme oba uspěli. Mělník postoupil a Žďár to udržel.

Dal jsi Žďáru nějaké góly?
To teď ani nevím.. Ve Žďáře určitě ne, ale myslím, že v Mělníku ano. (V Mělníku 2 góly + 2 asistence / 6:3 – pozn.redakce)

Teď si užíváte volno a nějakou dovolenou…?
Červenec máme volno a od srpna začínáme na ledě. Strávíme dovolenou na českých horách. Vyrážíme s rodinou letos do Krkonoš a pak už zase začne sezóna.

Jaké jsou Vaše plány a cíle do budoucna ?
Každopádně se chci věnovat trénování, to mě baví a snad to i trochu umím. Rád bych vychoval co nejvíce dobrých hokejistů.

Děkuji za rozhovor a přeji Vám nadále pevné zdraví a hodně úspěchů na trenérském postu ?