ŠÍR: V posledních letech se nám daří dělat kvalitní nábory

Můžeš být konkrétnější?
V přípravce máme takové počty hráčů a hráček, že naplníme v jednom ročníku hned dvě kategorie. Na nábory dorazí klidně okolo osmdesáti dětí, což je super číslo. Třetím rokem pak pojedeme v žácích týmy po jednotlivých ročnících, takže máme dvě žákovské a dvě krajské ligy, což je opět super.

Tím se asi můžeme rovnat i s mnohem většími kluby…
Určitě ano, takových klubů je v Česku jen kolem čtyřiceti. Můžeme se tak rovnat s celky jako jsou Třebíč či Jihlava. Problém pak nastává až v kategorii dorostu a juniorky.

Čím je způsobený?
Je to dáno tím, že od nás hráči odchází hrát extraligu dorostu a juniorů do větších klubů, takže pak máme problém s nedostatkem hráčů. Navázali jsme ale spolupráci s Jihlavou, kam řada našich kluků zamíří. Na oplátku pak Dukla pouští k nám ty, kteří se zde neprosadí do kádru. To samé platí i pro juniorku, kterou ani letos nebudeme přihlašovat. Spolupráce s Poličkou, která hraje krajskou ligu ve východních Čechách, je velmi dobrá a naši hráči, kteří tam zamíří, mají možnost hrát dobrou soutěž.

Jak moc se na situaci u mládeže podepsal covid-19?
Samozřejmě jsme to pocítili, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Kromě nějakých osmi či deseti hráčů se všichni mládežníci vrátili, takže se naštěstí nenaplnil katastrofický scénář, že spousta hráčů a hráček hokeje nechá.

Byla na nich dlouhá pauza poznat?
Rozhodně. Během covidu děti docela zlenivěly, takže byl problém je znovu rozhýbat. Nyní už se ale srovnaly do potřebného režimu, takže i tohle už je snad za námi.

Bolavým místem, nejen u mládeže, budou finance, že?
Bohužel, finance nás hodně trápí. Takže kluky trénují většinou ti, co mají čas po zaměstnání, kolikrát i rodiče. A to je největší problém, protože po práci je to na takového člověka velký nápor, zvlášť při těch počtech, kdy máme dobré dvě stovky dětí.

Kolik trenérů se tedy v klubu věnuje mládežnickým kategoriím?
Máme tři trenéry, které můžeme zaplatit. K nim pak šestnáctku dobrovolníků, kteří tuto práci dělají za nějaké kapesné.

Nově jsi se stal také asistentem Martina Sobotky na lavičce našich mužů. Je to velký rozdíl oproti práci s mládeží?
U chlapů je, celkem logicky, daleko méně starostí. Děti dostaneme na čtyři hodiny na starost a musíme jim zajistit úplně všechno, bezpečností počínaje, a věnovat se jim. Pro dospělé se naplánuje trénink, kluci to odmakají a je hotovo.

Velký rozdíl bude také v tlaku na výsledek.
Samozřejmě, i metody jsou odlišné. U dětí jde o to je vyučovat, nejde zde tolik o výsledky, ale o jejich rozvoj. Kdežto u mužů něco podobného, tedy výsledek, očekáváme. Jsou ze strany veřejnosti a fanoušků daleko sledovanější a možná je na ně vyvíjený i větší tlak.

Jak jste si s Martinem rozdělili role?
Přípravu děláme společně, ale při zápasech budu mít já na starosti obránce a Martin zase útočníky.

S jakými cíli půjdete do sezony?
Jednoznačným cílem je postup do play-off. Konkrétní cíl v podobě umístění v tabulce jsme si nedali, ale chceme se vejít mezi postupovou osmičku. Hodně záležet bude samozřejmě na finančních možnostech, tedy zda se nám podaří sehnat další partnery a sponzory. Pokud se kádr podaří posílit, budou i naše ambice vyšší.