NEČAS: Z pohledu mužů šlo o neúspěšnou sezonu. Žáci nám naopak udělali radost

O SMOLNÉ SEZONĚ PRO MUŽE
Sezona dlouho vypadala hodně dobře, ale skončilo to špatně. Do Vánoc to od nás byla paráda, pak nám ale došlo. Neposílili jsme, nedotáhli další hráče, navíc se pár kluků zranilo a my pak dohrávali jen na tři lajny. Naopak kluby ze špičky tabulky přivedly z první ligy po třech čtyřech posilách, protože ty možnosti mají. A bylo to znát. V každém případě ale platí, že jsme si postup do play-off prohráli sami, tou dlouhou šňůrou porážek.

Sezona se pokaždé hodnotí podle toho, zda jsme se dostali do play-off, proto jde za mě o neúspěšný ročník. Je kruté, když z osmi celků jde dál jen polovina, ale měli jsme to dokázat. Stačilo zvládnout jeden zápas navíc, nemáme se na co vymlouvat.

O VÝKONECH MLÁDEŽE
Za mě byly letos velice dobré. Žáci v lize juniorů postoupili do nadstavby, kde se utkali se špičkovými kluby jako jsou Liberec či Mladá Boleslav. Mládež, to je základ našeho hokeje, tam jsem spokojený. Ještě bych rád viděl, kdyby byla v jednotlivých týmech větší konkurence. To znamená větší počet hráčů, aby kluci museli hrabat ne půl sezony, ale celý ročník a rvát se o své místo. Pokud není konkurence, a tím nyní myslím v celém českém sportu, ale samozřejmě i ve Žďáře, tak to je ku neprospěchu nás všech.

O PODPOŘE SPORTU ZE STRANY STÁTU
Do sportu jde celkově strašně málo peněz, především do mládeže na trenéry. Pokud se podívám na nedávné zimní olympijské hry a výsledky českých sportovců, jsou jasným důkazem, že systémem se tu nic nevychová. Je rozdíl mezi sporty a kroužky, ale my v posledních letech ze všeho dělám jen kroužky. Já proti nim samozřejmě vůbec nic nemám, ale pak není potřebná konkurence, to mi vadí na celé politice státu, krajů i měst nejvíce. Bohužel z kroužků moc sportovců pro naše reprezentace nevzejde. Pokud nepovýšíme částku do sportu obecně, nemůžeme konkurovat ostatním státům. Vždyť my dáváme do sportu ročně něco přes pět miliard. Ale takoví Maďaři dvacet, Švýcaři pak dokonce čtyřicet! To je přece absolutně nesrovnatelné. My musíme děti vychovat, dát jim servis, rodiče na to nemají čas. Je to nesmírně náročné, ale náš sport se dosavadním způsobem financování nikam neposune. Přitom pokud děti nebudou sportovat, bude je trápit obezita, raději budou sedět u počítačů… Přitom my nemůžeme v klubu vyúčtovat na trenéry ani korunu, to je fatální průšvih. Naopak každý kroužek má své vedoucí zaplacené a nikomu to nepřijde divné.

O SPOLUPRÁCI S MĚSTEM
Město se sice snaží, ale ta snaha není vidět. Granty jsou vypsané, ale zdražují energie, doprava a další věci. Bohužel my jsme opět dostali na grantu méně peněz. Nevím, jak jsou na tom ostatní sporty, ale my dostáváme pořád méně a méně. Jsem z toho smutný a zklamaný, přemýšlíme, jak dál, aby tu sport pro děti fungoval. Zdůrazňuji, nebavíme se o mužích, o ty vůbec nejde, mrzí mě, že se to týká dětí.

O ZÍSKÁVÁNÍ SPONZORŮ
Doba je těžká. Nejprve přišel covid, nyní válka na Ukrajině, to se dotýká prakticky všech. Je proto celkem logické, že firmy mají svých problémů a starostí dost. Sehnat dnes nového sponzora je tak téměř nadlidský úkol. Budu se opakovat, o muže tu nejde, holt budou třeba hrát jen krajský přebor. Ale co mládež? O tu by se měl postarat stát. Začíná to už od škol. Zatímco my máme pro děti jen dvě hodiny tělesné výchovy týdně, v Německu či Rakousku pět. Takoví Nizozemci měli před deseti či patnácti lety docela velké problémy s mládeží. Zainvestovali do ní obrovské prostředky a na výsledcích jejich reprezentací v poslední době v různých sportech je to také vidět. Naopak nám se nyní vrací to, jak celý stát posledních dvacet let na sport doslova kašlal. Sportování dětí přece nemohou sponzorovat rodiče, ne každý si to může dovolit. Náš systém prostě nefunguje. Je pro mě, coby zarytého antikomunistu, hrozné říci, že za minulého režimu byl ten systém nastavený lépe. Kdo byl šikovný, byl státem zafinancovaný, aby mohl svůj talent dál rozvíjet. Tak to dnes bohužel není. Sport stojí peníze, a ne každý si to může dovolit. Navíc trenéři u nás nejsou vůbec respektovaní, což úzce souvisí s jejich odměňováním.

O NÁSLEDUJÍCÍM ROČNÍKU
Chceme opět hrát žákovskou ligu, u muži nevím, jak to dopadne. Opravdu nevím, musíme uskutečnit valnou hromadu, kde se o tom pobavíme, jak dál. Předloni nám město pomohlo, půjčilo nám skoro půldruhého milionu s tím, že mu to postupně každý rok splácíme bezúročnou splátkou. Jenže tím ale každou sezonu začínáme s minusem skoro čtvrt milionu! Ta situace vůbec není jednoduchá.