„Pro mě to byla nejlepší sezóna,“ hodnotí spokojeně Martin Sobotka

Jak byste stručně zhodnotil uplynulou sezónu?
Přes všechny nedostatky a problémy, ji hodnotím pozitivně. Ten závěr ji vyšperkoval tak, že to ani nejde hodnotit jinak, a ty počty diváků na domácích i venkovních zápasech, ta hokejová atmosféra v celém Žďáře to jen potvrzuje. Potřetí ze čtyř let jsme hráli semifinále, hráli jsme nejdelší play-off v historii, vyřadili vítěze základní části, takže pro mě to byla nejlepší sezóna, co tady trénuju.

Můžete se krátce vrátit k základní části…?
Opět jsme se letos nevyhnuli takovému tomu rozpačitému rozjezdu, kdy si ten mančaft nějak sedá. Přišlo zase pár nových hráčů a chvíli trvalo, než se sehráli a trochu se ta sestava ustálila. Největší problém jsme měli v tom říjnu, kdy jsme ze sedmi zápasů šest prohráli. Pak jsme to trochu posílili o kluky z Jihlavy, z Vrchlabí vrátil se Petr Beneš, po zranění naskočil Petr Štěpánek a přišel mi pomoct Jarda Benák, což byl velký přínos. No a začalo to docela šlapat. Kluci začali víc plnit, to co jsme po nich chtěli a výsledky začaly přicházet. Udělali jsme krásnou šňůru jedenácti zápasů bez porážky v základní hrací době. Začali jsme se tabulkou posouvat, ale ten střed byl hodně našlapaný a nakonec z toho bylo deváté místo, což musím přiznat, bylo určité zklamání. Já jsem měl takový osobní cíl dostat se do šestky a přímý postup do čtvrtfinále play-off a to se nepodařilo.

Potvrdilo se ale, že play-off je jiná soutěž a tam to bylo o něčem jiném…?
To ano, v play-off jsme odehráli parádní zápasy, potrápili jsme favority, přešli jsme dvakrát přes výše postaveného soupeře, vyřadili vítěze základní části, takže to byla skutečná paráda. Po tom prvním zápase v Nymburku, který se nám moc nepovedl, se kluci semkli a začalo to fungovat a vyvrcholilo to až do semifinále, kde jsme poprvé vyhráli alespoň jeden zápas.

Které momenty nebo zápasy, Vám nejvíce utkvěly v paměti?
Pro mě byly v základní části dva takové výrazné momenty. Jednak ta ostudná porážka doma s Řisuty 3:9, to jsem se opravdu až styděl. Převážily to pak ale ty další pozitivní momenty, jako ten poslední domácí zápas – derby s Havlíčkovým Brodem, kdy tu bylo skoro dva půl tisíce lidí a úžasná atmosféra. I když jsme to utkání prohráli, tak to byl obrovský zážitek a kvůli takovýmhle zápasům se hokej hraje. No a pak v play-off to byl ten pátý zápas v Kolíně, neskutečné emoce a nálada a fantastičtí fanoušci, prostě nádhera a pro mě to byla taková skoro zlatá tečka.

Tábor už byl nad síly mančaftu?
S tím Táborem to už pak sice nedopadlo, ale podle mě je to v posledních letech nejustálenější a výkonnostně nejvyrovnanější tým západní skupiny, druhý rok po sobě hraje baráž o první ligu. Tam bohužel zatím nemáme takové kvality, abychom ho dokázali porážet a vyřadit. Jsem ale rád, že jsme ho dokázali alespoň jednou porazit. Musíme vzít také v úvahu, že kluci už toho měli opravdu plné zuby, odehráli o čtyři zápasy víc, navíc jsme se potýkali se zraněními. Hodně nám chyběli Pavel Staněk a Libor Střecha, dva klíčoví obránci. Michal Kaňka hrál pod injekcema. Pak se zranil Robin Blažíček, který chytl v play-off fantastickou formu, naštěstí ho ale Jirka Sláma napodobil a taky nás skvěle podržel.

Co se v play-off změnilo, oproti základní části, že se takhle začalo dařit?
Začali jsme hrát důsledně a zodpovědně z obrany, což nás trápilo celou sezónu. V play-off se to dařilo a přineslo to ovoce. Já doufám, že si teď kluci ověřili, že to funguje a já to teď budu od nich požadovat, aby to tak hráli hned od prvního zápasu v září a ne zase až v play-off. Protože zápasy se vyhrávají z dobré obrany.

Chystají se nějaké změny v kádru a kdo nahradí třeba Kaňku?
Sezóna sice teprve skončila, ale na těchhle věcech se začíná hned pracovat. Nějaké představy máme, nějaké kontakty probíhají, ale je to všechno v začátcích, takže by bylo předčasné o něčem mluvit. Na nějaké konkrétní výsledky a informace si budou muset fanoušci ještě počkat.