Petr Koukal: ”Rusko není za rohem. Ale těším se”

Zveřejněno 08.06.2012 | Kryštof Ženatý
Ž Ď Á R   N A D   S Á Z A V O U – Za poslední tři sezony toho zažil víc, než za celou předchozí kariéru. Jako kapitán Pardubic zvedl dvakrát nad hlavu mistrovský pohár, s reprezentací získal na mistrovství světa zlatou a bronzovou medaili. Ten největší skok ale žďárského odchovance Petra Koukala teprve čeká. Po čtrnácti letech v pardubickém dresu odchází do Ruska. V KHL bude hájit barvy Nižněkamsku. „Jsem rád, že se to povedlo. Bude to dobrá zkušenost,“ říká Koukal.

Článek byl převzat z bezplatného regionálního týdeníku 5+2 dny Žďársko, který vychází každý čtvrtek.

Foto: Kryštof Ženatý

Získal jste mistrovský titul i bronzovou medaili na mistrovství světa. Čeho si ceníte víc?
Snažím se to nespojovat, je to něco jiného. Na úspěchu Pardubic jsme pracovali třičtvrtě roku, kdežto k reprezentaci jsem se připojil týden před mistrovstvím. Ale když už tam člověk je, chce taky uspět, to je jasné.

Začátek mistrovství jste strávil na tribuně, trenér Hadamczik vás na soupisku dopsal až v průběhu turnaje. Nebyl jste naštvaný, že nehrajete?
Naštvaný? To určitě ne. Už po turnaji v Brně mi trenér řekl, že jsem navíc, a zeptal se, jestli chci přesto jet do Švédska a čekat, jestli nakonec nedorazí někdo z NHL. Loni jsem byl v téhle pozici v Bratislavě celý turnaj. Letos bych asi odjel domů, kdybych se nakonec do sestavy nedostal. I proto, že půjdu do Ruska a doma moc nebudu.

Je pro vás angažmá v prestižní KHL splněným snem?
To snad ani ne. Když jsem byl malý, o Rusku se moc nesnilo (úsměv). Ale jsem za zahraniční angažmá rád. Bude to nová zkušenost, nová liga. A samozřejmě hrají roli i peníze.

Spolu s vámi odchází i Jan Kolář, se kterým jste prakticky celou kariéru hrál v útoku.
Honza pro to udělal hrozně moc, dokonce v průběhu sezony měnil agenta. A nakonec to vyšlo, což je super. Budeme na všechno dva a měli bychom hrát zase spolu v útoku. Což je taky super, protože nám to na ledě vždycky docela klapalo. Ať už s námi hrál Petr Průcha, Honza Starý nebo kdokoli jiný.

Co na stěhování do Ruska říká rodina?
Je ráda a přeje mi to. Samozřejmě se budeme snažit být co nejvíc pohromadě, ale nebude to žádná legrace. Nižněkamsk není zrovna za rohem, přímé linky tam také nelétají. Na druhou stranu, k rodičům do Žďáru to mám z Pardubic šedesát kilometrů a v průběhu sezony jsem tam taky nebyl.

V počtu medailí jste se vyrovnal bratru Martinovi, který na lyžařských šampionátech získal zlato na 50 km ve Val di Fiemme a bronz ve sprintu dvojic v Oberstdorfu. Co na to říkal?
Zatím jsme si jen volali. Gratuloval mi, ale tohle jsme neprobírali. Až spolu vyrazíme na golf, určitě o tom pokecáme, stejně jako o spoustě dalších věcí.

Kdo z vás je v golfu lepší?
Já. Na to jsou i čísla, takže není co řešit (smích).

A v čem je naopak lepší Martin, kromě lyžování?
V běhu. A taky na kole. Prostě ve všech sportech, které má jako doplňkové a které často dělá.

Ale golf přece není doplňkový sport při hokejové přípravě.
To ne, ale baví mě.