Michal Konečný – seznamte se…

Jak a v kolika letech jste se dostal k hokeji?
K hokeji jsem se dostal poprvé asi v pěti letech v Brně, kdy mě můj otec přivedl do přípravky a pak už to tak nějak plynulo. Začínal jsem v Zetoru Brno.

Byl jste úspěšný hokejista? Kam jste se až dostal?
Hrál jsem v extralize a z devadesátého čtvrtého roku mám titul z Olomouce. To bych asi označil za svůj největší úspěch. Ono bylo těžké se v té době prosadit, protože za totality se nechodilo ven. Já jsem hrál od nějakého osmdesátého třetího roku a končil jsem v roce devadesát devět.

Jak jste se dostal k trénování a kde všude jste trénoval?
Ono to tak nějak vyplynulo z toho, že jsem hrával. Vlastně jsem končil kariéru v Senators Rosice a shodou okolností se to předávalo tady do Žďáru a ten rok jsme hráli první ligu. Pak jsem prodělal úraz a postupně jsem se začal tomu trénování věnovat, začalo mě to bavit. Takže by se dalo říct, že jsem začal trénovat zhruba od roku 2000 právě v těch Rosicích.

Jak se Vám tady ve Žďáře zatím líbí?
Jestli mám být upřímný, tak se mi tady líbí hodně. Líbí se mi tady hlavně ta atmosféra a jak to tady funguje. Lidi, kteří pracují kolem týmu tady a nejenom kolem něj. Vidím, že se dobře pracuje s mládeží, a proto musím říct zatím jenom v pozitivní věci. Ale spousta věcí se ukáže až během sezóny. Jak já říkám, všechno se vždycky ukáže až v situaci, kdy se nedaří - jak kdo pracuje a jakej ten tým je. Ale zatím si nemůžu na nic stěžovat ani na to nejmenší.

S hráči jste si také sedl? Jste s nimi spokojený?
Já s hráči určitě, ale to, jestli oni se mnou, to už vám říct nemůžu … (smích)

Plánujete pro „A“ tým nějaké změny? Například ve stylu hry, v trénování …
Víte co, já si myslím, že Sobík (Martin Sobotka) tady přede mnou určitě na něco navázal a já tady nebudu chtít všechno překopat. Určitě ale přinesu něco nového, hlavně aby to pro ty kluky byla změna. Každá změna je totiž k něčemu dobrá. Myslím si, že by tohle trenér udělat měl a bude to mít pozitivní přínos na hráče, kteří jsou tady hodně šikovní. Teď jde jenom o to, aby to přenesli i do zápasů, protože jenom ta šikovnost sama o sobě kolikrát nemusí nic znamenat. Musí se pořád pracovat. A já věřím, že to kluci pochopí. Za ten měsíc jsme se tak nějak seznámili a oni pochopili, že já jsem ten typ, který opravdu nerad prohrává. Navíc si myslím, že v tomhle mančaftu je skutečně velkej potenciál. A já doufám, že se mi ho podaří z nich dostat.

Co čekáte od letošní sezóny? Kam si myslíte, že se letos dostanete?
Ono se to takhle těžko říká. Bude samozřejmě důležité, jaké bude zdraví hráčů, jak budou nachystaní. Teď to tady řešíme s manažerem, že ten kádr není úplně širokej, takže záleží, jak se ti kluci budou vyhýbat zraněním, nemocem… Ale myslím si, že ty ambice jsou minimálně tak, jak loni.

Už víte, jak bude vypadat finální sestava mužstva?
Mám to v samozřejmě hlavě, ale to ještě nemusí nic znamenat. Může se kdykoliv stát, že někdo vypadne nebo nepřijde a to je ta nevýhoda amatérského sportu. Protože kluci jsou v práci a já opravdu nevím, jak se mi sejdou, kdy přijdou a to je opravdu nevýhoda. Teď s manažerem řešíme věci, které se týkají střídavých startů, protože sezóna je dlouhá a pokud na ni chceme být připraveni, musíme mít větší hráčské zázemí. Ale sestavu v hlavě samozřejmě mám.

Jak byste sám sebe, jako člověka, popsal?
Jsem určitě impulzivní. Nejsem takový ten kouč, který by stál na střídačce a koukal se jenom na hru. Hodně burcuji a hecuji, taky dokážu hodně zvýšit hlas, ale na druhou stranu, po zápase nebo tréninku to pro mě končí. Zavřu dveře a druhý den jedeme dál. Jak říkám, hokejista musí mít krátkou paměť, pokud nepřijme nějakou i ostrou kritiku, tak mu říkám nehraj hokej, dej se na šachy nebo na balet. Ale hokej je emotivní, důrazný sport a kdo nesnese kritiku, tak by měl hrát jiný. Samozřejmě se ale jedná o kritiku, která je na místě a ne na někoho jenom pořád řvát.

Jaké jsou Vaše další jiné záliby mimo hokej?
Hodně sportuju, hraju tenis, hrál jsem fotbal, … Takže hlavně sport. Teď mi navíc syn hraje hokej v Brně, takže obecně se můj život točí kolem sportu.