„S rozhodčími už se nehádám,“ říká Tomáš Doležal

Jenomže všechno bylo trochu jinak. Jak se říká „roky nezastavíš“ a Tomáš se necítil stoprocentně na to, aby naplno odehrál celou sezónu. Není to však jen věk, má také svoji firmu, o kterou se stará sám a k tomu rodinu, takže není lehké všechno skloubit tak, aby se to dalo dělat zodpovědně naplno. Proto se dohodl s trenérem Sobotkou, že bude jakýmsi „pátým kolem u vozu“, myšleno však veskrze pozitivně, protože každý řidič zná důležitost rezervního kola ve svém autě.

„Před sezónou jsme se takhle se Sobem (Martin Sobotka – pozn.red.) dohodli. Řekl jsem, že budu normálně trénovat a když by bylo potřeba, tak naskočím, ale jinak ať hrajou radši mladí kluci.“ Jak je důležité mít takovouhle rezervu, poznal kouč Sobotka před středečním zápasem, kdy postupně přišel o tři obránce základní sestavy (Beneš, Jícha, Kolda).

Doležal absolvoval poctivě celou letní přípravu, odehrál přípravné zápasy a celou dobu chodí pravidelně na tréninky, kromě toho si chodí zahrát za old-boys, takže by se dalo říct, že byl připravený, ale přesto po dlouhé zápasové pauze to není jednoduché ani pro takhle zkušeného hráče. „Nebylo to snadné, obzvláště ta třetí třetina, když jsme hráli jen na dvě obrany, to bylo docela náročné,“ popsal „Ďolík“ svůj první letošní soutěžní zápas.

Překvapilo ho však, že nebyl problém s kondicí: „Po stránce fyzičky jsem čekal, že to bude horší. Když mi to trenér v pondělí volal, že budu hrát, tak jsem si říkal, že to bude zajímavé a nebyl jsem si jistý, jak to zvládnu. Nakonec to ale docela šlo a kdyby tam nebyl ten záhul ve třetí třetině, tak to bylo úplně v pohodě.“

Právě v závěrečné dvacetiminutovce si však připadal jako na old-boys: „No tam taky hrajeme pořád a nestřídáme nebo jen minimálně, třeba hodinu v kuse. A teď mi to přišlo podobné, ale trochu rychlejší,“ směje se „nováček“ Sobotkova výběru.

Poslední dobou se stalo dobrým zvykem, že každý kdo přijde po delší pauze, dá hned nějaký gól, nebo alespoň boduje. Sedmatřicetiletý bek byl také blízko gólovému zářezu: „Kočka (Jan Kočan – pozn.red.) mi to dal před bránu, měl jsem to sice hodně nablízko, ale byl jsem tam sám, jenomže jsem z toho byl akorát vyloučenej.“ Avšak v tomto oslabení vstřelil Žďár branku, takže tam ten podíl byl: „To je sice pravda, dali jsme gól, ale taky jsme pak ještě dostali, takže výsledek toho mého vyloučení je nula.“

Ovšem ten samotný zákrok nevypadal nějak závažně a vyloučení nesli diváci hodně nelibě: „Člověk je naučený jít do toho důrazně, dorážet a dostat to tam za každou cenu. Ale taky myslím, že to nebylo nic tak hrozného na vyloučení,“ ale žďárská „dvacítka“ již tyhle věci neřeší, má totiž své zkušenosti: „S rozhodčíma už se nehádám, dávno vím, že to nemá žádný význam.“ Zjevně tak Doležal naráží na extempore se sudími při zápase proti Šternberku před čtyřmi lety, po kterém také dlouho jen trénoval a nehrál zápasy, tenkrát však nedobrovolně.

Jestli byl středeční zápas jen ojedinělou výpomocí nebo jej teď uvidíme na ledě častěji ještě neví ani on a zatím ani trenér: „Ještě nevím jestli budu hrát, zatím jsme to neřešili. V neděli by měli být Jícha i Kolda, tak asi nebude potřeba, ale záleží jak na tom zase budou Šír a Střecha.“

Týmu se v poslední době hodně daří a tak jsme se Tomáše zeptali na jeho názor, kde jsou příčiny toho zlepšení, protože to vidí jak zvenčí pohledem diváka, tak zevnitř, protože s týmem trénuje: „Řekl bych, že se naše hra hodně zjednodušila, hlavně v obranném pásmu. Chodí to rychle ven, beci si s tím tolik nehrají a když to jde rychle od obránců na útočníky, tak se díky tomu dostáváme do přečíslení. Celkově se tím hra zrychluje a zjednodušuje a to si myslím, že hodně pomohlo,“ vidí jednu ze silných stránek současných Plamenů Tomáš Doležal.