”Tým bude fyzicky dobře připravený.” S Martinem Sobotkou nejen o letní přípravě

Nejprve se trochu ohlédněme za uplynulou sezónou s odstupem několika měsíců. Jak ji hodnotíte?
Já to pořád cítím tak, že to byla jedna z nejvydařenějších sezón ve Žďáře za poslední léta. Jsem velmi rád, že jsem u toho mohl být jako trenér. Tým byl dobře poskládaný, byla to výborná parta, což je předpoklad jakéhokoli úspěchu. Mohu jen před klukama a tím co dokázali smeknout a poděkovat jim. Samozřejmě taková ta malá skvrnka z toho rychlého vyřazení od Techniky tam pořád je. Přestože to byly hodně vyrovnané zápasy, tak to skóre 3:0 působí až příliš jednoznačně. Ale máme před sebou další sezónu a třeba se zase podaří udělat ten další krůček.

V čem vidíte základ toho úspěchu a co bylo letos jinak, než předchozí roky?
Na rozdíl od minulých let jsme neměli za celou sezónu větší výpadek, že bychom prohráli víc zápasu v řadě nebo, že by přišla nějaká deka, černá série apod. Tím se mančaft držel pořád v pohodě a v dobrém rytmu. Všichni se těšili na zápasy, chodili rádi na tréninky a celou sezónu nás provázela výborná atmosféra.

Zaznamenal jste však úspěch nejen u dospělých, ale po patnácti letech se bude ve Žďáře hrát nejvyšší dorostenecká soutěž…
Výborná sezóna zakončená postupem mladšího dorostu do extraligy, prostě parádní úspěch. Pro nás je dobře, že ten tým byl hodně mladý, postavený na hráčích ročníku 98 a 99, kteří tvořili jádro mančaftu a ti starší to výborně podpořili. Díky tomu ta kostra týmu zůstane a je šance v nadcházející sezóně hrát v extralize důstojnou roli a našim cílem bude nejvyšší soutěž udržet.

Ročník 1997 ale postoupí do staršího dorostu. Budete mít hráče, kteří je nahradí?
Tyto nejstarší hráče by měli nahradit mladí kluci ze starších žáků, ale budou muset o místo bojovat. Je to nejvyšší soutěž, která je již hodně sledovaná, jak svazem a reprezentačními trenéry, tak skauty a agenty, takže už nejde o nějaký kroužek, ale o vrcholový sport a bude záležet na každém z kluků, jak se k tomu postaví. Všichni mají stejnou šanci. O svém přístupu už něco napověděli v letní přípravě a v srpnu odehrajeme sedm přípravných utkání a dva turnaje, ve kterých dostane každý příležitost ukázat, zda na to má.

Vy zároveň studujete na pražské FTVS trenérskou licenci kategorie „A“. Jak se Vám daří na tomto poli?
V současné době jsem ukončil dvouleté studium. Absolvoval jsem všechny přednášky a konzultace. Mám úspěšně splněné téměř všechny zkoušky a zápočty. Chybí mi už jen jedna poslední zkouška ze specializace ledního hokeje na obranu, kterou mám naplánovanou na 17.září. Pak už mě čeká jen napsání závěrečné práce a státní závěrečná zkouška.

Máte již poměrně dlouholeté zkušenosti s trénováním dětí a mládeže. Vloni jste si poprvé vyzkoušel naplno trenérský chlebíček u dospělých. Můžete to porovnat? V čem je ta práce u obou kategorií rozdílná?
Ono se to ještě těžko srovnává. U chlapů jsem byl pouze rok a zrovna to byl rok úspěšný, takže jsem nemusel řešit nějaké krizové situace. Až v dalších letech třeba přijdou nějaké těžkosti, prohrajeme víc zápasů, budeme pod palbou kritiky, nepůjde to atd., pak se teprve naplno projeví, co to je trénovat dospělý hokej a první mužstvo. Když to vezmu konkrétně tady u nás v našich amatérských podmínkách, tak tam je hlavní rozdíl v tom, že ti dospělí jsou amatéři, kteří mají další povinnosti, mají svoji práci a svoje rodiny. Člověk má na ty hráče nějaké požadavky a nějaké nároky, ale pořád při tom musí respektovat, že ráno v pět, v šest vstávají, jdou do práce, vrátí se ve čtyři, v pět a hned na zimák, kde mají podat stoprocentní soustředěný výkon. Mají své pracovní problémy, svoje rodinné záležitosti a musí se plně koncentrovat na zápas nebo naplno absolvovat trénink. Trenér s nimi musí více komunikovat a dělat určité kompromisy. Je složitější třeba příprava na tréninky, protože často někdo chybí nebo v pět zavolá, že to nestíhá z práce a je pak problém něco třeba secvičovat. Ale zase musím naše kluky pochválit, že když na ten trénink přijdou, tak makají naplno a odvádějí stoprocentní výkon a ví, že tam jdou proto, aby si mákli a aby pak ten zápas k něčemu vypadal. U těch dětí je to po téhle stránce jednodušší. Na každý trénink přijde osmnáct stejných kluků, jsou spolu na každém tréninku, hrají spolu každý zápas. Na druhou stranu jsou to kluci, někdy jsou trochu divočejší, někdy zase lenivější, leze na ně puberta, takže zase tam jsou problémy více tohoto rázu.

Máte s „A“ týmem za sebou suchou část letní přípravy. Jaké máte dojmy a pocity?
V první řadě jsem nezaznamenal žádné problémy s docházkou. Pokud někdo nemohl z nějakých pracovních důvodů, tak se omluvil. Jihlavská jednotka trénovala odděleně v Jihlavě pod vedením Ondry Ježka. Tomáš Smejkal stejně jako vloni, což se mu osvědčilo, absolvoval letní přípravu na kole a s námi byl asi jen dvakrát, ale na tom jsme se předem domluvili. Takže letos nikoho kvůli docházce vyřazovat nebudeme… Vloni jsem nějak tu letní přípravu nastavil a podle výsledků v sezóně se zdá, že byla dobrá. Proto jsem i pro letošek zvolil podobný model, jen jsem to trochu zintenzivnil. Přidali jsme třeba víc opakování, například při kruhovém tréninku jsme loni dělali 3x10 stanovišť a letos jsme dali 3x12. Kluci se s tím srovnali a absolvovali to velmi zodpovědně a musím je pochválit, protože skutečně makali naplno a myslím si, že po fyzické stránce budou připraveni dobře. Trénovalo se dva měsíce pětkrát týdně s tím, že pondělí až čtvrtek byly intenzivní tréninky podle plánu ať už na atletické dráze, na hřišti, v tělocvičně nebo v Lískách. Pátek pak byl takový zpestřující, buď kolečkové brusle nebo kolo nebo jsme sehráli pár fotbalových utkání.

Nová sezóna bude poněkud rozdílná od těch předchozích, alespoň po té organizační stránce, jak vnímáte tento nový model?
Já jsem byl od začátku proti této variantě a vždy jsem zastával systém tří skupin po deseti. Takhle se to hrálo teď několik let a myslím si, že to všem celkem vyhovovalo. Nejvíce mi na tom vadí ta časová dojezdová náročnost. Když pojedeme ve středu do Sokolova nebo do Klášterce, tak musíme vyjet někdy v deset nejpozději v jedenáct hodin, protože musíme počítat také s přestávkou na oběd. No a návrat lze očekávat zase hluboko po půlnoci a ráno kluci vstávají do práce. Takže nejde až tak o tu finanční stránku i když i to je nepříjemný zásah do již tak napjatého rozpočtu klubu, ale hlavně ten čas mi vadí. Na druhou stranu budou tady noví soupeři, se kterými jsme dříve nikdy nebo dlouho nehráli, ale já to cítím tak, že fanoušky vždy táhne více derby a nevadí, že hrajeme s Pelhřimovem nebo s Kolínem více zápasů v sezóně. Další věc je to, že fanoušci asi těžko budou jezdit do Klatov, Bíliny nebo do Děčína, zatímco teď s námi téměř vždy alespoň jedno, dvě auta jely.

Ale zastánci nového modelu argumentují vyšší sportovní úrovní…
Tomu moc nerozumím. Předpokládám, že tam budou přibližně stejní hráči a tak nechápu, proč by se měla spojením dvou skupin zvýšit sportovní úroveň. A systém soutěže, kdy jde z osmnácti a nyní dokonce jen sedmnácti týmů, šestnáct do play-off mi přijde dost nešťastný. Bojím se, že soutěž nebude mít ten náboj, na jaký jsme byli zvyklí, kdy v každém zápase o něco šlo a každým bodem se tým posouval nebo přibližoval nějaké hranici. Ten kdo to vymyslel, se podle mě moc nezajímal o názory klubů a nalajnoval to direktivně od stolu, alespoň s námi ani s mnoha dalšími kluby, se kterými jsme v kontaktu, to nikdo nijak nekonzultoval.

V nové sezóně se nám představí hned jedenáct nových soupeřů, máte o nich nějaký přehled a informace o jejich kvalitě a úrovni?
Zatím je neznám prakticky vůbec. Já nemám rád takové to srovnávání, která skupina ve 2.lize je lepší či horší. Takže z tohoto pohledu to hodnotit nebudu. Tábor byl vloni v baráži o 1.ligu, takže si myslím, že to bude jeden z těch nejsilnějších, který bude hrát na špici. My na tohle nemůžeme moc hledět. Musíme se na každého soupeře dobře připravit, bez ohledu na to jestli půjde o Pelhřimov nebo Sokolov a hrát svoji hru.

Jak se vyvíjí situace kolem kádru, nastanou nějaké výraznější změny?
Hned na konci sezóny jsme si řekli, že nebudeme chtít ten úspěšný kádr nějak zvlášť měnit. Pár změn asi přijde, ale doufám, že nebudou až tak razantní. V této fázi je ještě brzy mluvit o něčem konkrétním, chytřejší budeme až v průběhu srpna. Zatím mohu prozradit, že jsme se vzájemně dohodli s Ondrou Březinou, který skončí, protože Hradec, který na něj vlastní práva jej bude směřovat spíše do Vrchlabí. Tímto bych mu rád veřejně poděkoval za jeho práci, kterou tady odvedl a letos se budeme setkávat zase jako soupeři. Uvidíme, jak dopadne Honza Kočan, který zkouší štěstí v Havlíčkově Brodě. Co se týká Michala Kaňky, tak to vypadá nadějně a myslím, že to dobře dopadne a bude u nás pokračovat dál. No a jak jsme již dříve naznačovali, jsme v kontaktu se žďárským odchovancem Radkem Hamanem, kterého bych velmi rád do týmu získal. Myslím, že by to byl pro kluky další hokejový vzor a získali by i nějaké zkušenosti z toho profesionálního hokeje. Jsem přesvědčený, že by to byl velký tahoun a přirozený lídr jak v kabině, tak na ledě. Do přípravy nastoupili také kluci, kteří skončili v juniorce. Dostanou šanci v přípravných zápasech a bude jen na nich, jak si o své místo řeknou. Podle pravidel budou minimálně tři hráči ročníku 1991 a mladší muset v týmu být.

Řeknete nám co od nadcházející sezóny očekáváte a jaké si SKLH klade cíle?
Ani letos nebudu mluvit o nějakých cílových příčkách a umístěních a opět jen zopakuji, že chceme hrát atraktivní hokeje pro diváky. Chceme, aby rádi na hokej chodili, aby je naše hra bavila a samozřejmě, aby viděli co nejvíce našich vítězství. Pochopitelně nemůže být cíl jen play-off, obzvláště v tomto systému. Když to řeknu obšírněji, chtěli bychom opět letos začínat play-off doma a pokusit se prodloužit fanouškům sezónu co nejdéle.