Trenér dorostu a opora Plamenů Petr Štěpánek prozradil, že zřejmě opustí Žďár

Jak jste se dostal k hokeji?
Vzhledem k tomu, že mám oba rodiče sportovce, tak nás k němu vedli už od mala.

Jak dlouho se mu už věnujete?
To přesně nevím, ale když jsem viděl hokejové fotoalbum, tak jsme stáli na bruslích už asi ve třech letech. Kdy jsem ale začal hrát za Žďár, to opravdu netuším.

Co Vás přivedlo k trénování?
Trénoval jsem s Vojtou Šírem přípravku asi tři roky zpět, poté jsem odešel do Jihlavy. Tady nebyli trenéři, tak jsem se přihlásil, že bych začal trénovat. A tak ze mě pan Šimon udělal trenéra dorostu a moc mě to bavilo. Dostal jsem starší kategorii, což jsem chtěl, protože u té mladší mě to tolik nenaplňovalo. Nicméně si myslím, že mám ještě čas na to, abych se tomu více věnoval, protože to bere hodně čas a docela i psychickou sílu.

Řekl byste pár slov k letošní sezóně dorostu? Jaký byl třeba rozjezd?
Nakonec to bylo dobré. Ale po prvních přátelských utkáních jsem z toho měl docela hrůzu, protože prvních pět zápasů jsme neudělali ani bod. Sezóna se ale nakonec rozjela dobře a myslím si, že to byl docela úspěch na to, že nás na tréninky chodilo osm, devět a utkání se hrála ve 12, 13 lidech. Proto si myslím, že když jsme vyhráli druhou skupinu, opravdu to byl super výsledek.

Za co byste tým pochválil a co byste chtěl naopak zlepšit?
Před sezónou mě všichni upozorňovali, že jsem dostal tu nejhorší kategorii a že je asi neukočíruju. A za to bych chtěl kluky pochválit, protože si myslím, že jsem neměl žádný osobní problém. I to, jak kluci přistupují k tréninku, by určitě chtělo pochvalu. A co bych jim vytknul? Některé ty vysoké tresty byly zbytečné, ale v tomhle věku si myslím, že je to spíše otázka toho, že z toho vyrostou. Jinak, ani nemohu vytýkat, že nás bylo málo. To bych měl vytýkat spíš těm, kteří s tím hokejem skončili.

Kolik času trávíte na ledě?
V sezóně jsem tady býval kolikrát celý den, protože jsem ještě chodil s přípravkou na led. Takže sem třeba přijdu ve tři a odcházím v deset večer. Ale samozřejmě, když to člověka baví, tak o tom přemýšlí celý den. Dá se říct, že víkendy jsem tady trávil taky, protože v sobotu hrálo „áčko“, pátek a neděli my s dorostem, takže prakticky jsem tady asi pořád.

Prý se chystáte za „A“ tým skončit …
Asi to tak na 90% vypadá.

A trénovat budete dál?
Ne, určitě ne. Já bych měl jít někam úplně pryč, asi do zahraničí, takže trénovat tady nebudu. Přijdou i jiní trenéři a říkám, i když mě to tady bavilo, tak si myslím, že jsem na to ještě mladý, abych se tomu začal více věnovat. Chci ještě spíše hrát. Trénování bych přenechal, těm starším, co už hrát nechtějí a mají více zkušeností. Ale třeba bych se k tomu ještě jednou časem rád vrátil.

Co je podle Vás v životě mladého hokejisty nejdůležitější a co by měl dělat proto, aby byl úspěšný?
To je složitá otázka. Tak samozřejmě určitě ho to musí bavit, musí mít štěstí na lidi a musí tomu dávat více, než ostatní, aby se někam dostal. Dneska všichni asi víme, že to není o jenom výkonnosti. Stačí si naštvat jednoho člověka, a ten vám dokáže zavařit celou kariéru. Další důležité věci jsou třeba, aby měli štěstí, aby nikoho nedráždili, ať už záměrně či nechtěně, nebo ať se vyhýbají nějakým problémům. Nejlepší asi je se narodit někomu, kdo má už nějaké velké hokejové jméno, protože tam je to vždy snažší, než být z normální rodiny.

Jaké jsou vaše jiné záliby?
Tady jsme přihlásili ping-pongovou ligu, což bylo docela těžký skloubit. Naštěstí se to podařilo i s přístupem vedení této soutěže, které nám vyšlo hodně vstříc. Teď začalo jaro, takže mi začíná fotbal ve Svratce. I když teda nevím, kolik toho odehraju, protože jsem si přinesl ještě nějaké zranění z play off, takže to nechci vyloženě dráždit. Poslední dva roky jsem se u toho vždy nějak zranil, nemyslím vážně, ale není příjemné potom trénovat třeba výronem. Teď o víkendu odehraju první zápas a uvidím, jak to bude vypadat dál.