Petr Koukal se těší na návrat na Bouchalky. Už hodně dlouho jsem tam nehrál, vzpomíná

Jak probíhají přípravy na sezonu a co si od ní v Hradci Králové slibujete?
Klasicky skončila letní příprava, dostali jsme volno 14 dní a pak znovu jdeme na to. Začneme na suchu a na ledě v srpnu, fáze jako kdekoliv jinde. Kádr se hodně změnil, ale Hradec bude chtít hrát hodně nahoře tak jako tak. Ačkoliv se omladil, tak bychom měli okupovat horní patra.

Co byla první myšlenka, když jsme vás kontaktovali s tím, že se sehraje takové utkání?
Je to období, kdy bývají přípravná utkání, takže napoprvé jsem nevěděl, jestli budu mít volno. Naštěstí nehrajeme žádný zápas a o to je to jednodušší, takže přijedu a mám z toho velkou radost. Na zimáku ve Žďáře jsem opravdu dlouho nehrál.

Po delší pauze se znovu setkáte v jednom týmu s Tomášem Rolinkem, se kterým jste prožil spoustu vítězných bitev a máte spoustu společných zážitků…
Naposledy na mistrovství světa, protože pak jsme se v Pardubicích minuli. On byl v Rusku a potom jsem byl v Rusku zase já. Teď už se potkáme jenom při derby jako soupeři. Samozřejmě se na to těším, dělá se to pro lidi a já doufám, že jich přijde co nejvíc a užijí si to společně s námi.

Ve svém týmu budete mít i nové nadějné mladé pušky, jak se těšíte na setkání s nimi?
Proti nim jsem hrál v extralize, mají to rozjetý dobře a doufám, že potvrdí svoje ambice. Věděl jsem o nich, jsou to mladý kluci, hodně se o nich i píše a určitě jim to přeju.

|  Petr Koukal během sedmého zápasu čtvrtfinále play-off Mountfieldu proti Liberci. Foto: Stanislav Souček

Vnímal jste během extraligových zápasů, že hrajete proti klukům ze Žďáru?
Určitě jsem o nich věděl, ale v té hře se člověk spíš soustředil na to, aby to Sýkora nedostal na volej nebo u Komety je to asi jedno, tam mají celej mančaft našlapanej. Jako na Jardu Jágra na ně nekoukám, ale rozhodně mají obrovský talent a byli nebezpeční.

Chybělo málo a potkal jste se na olympiádě právě s Martinem Nečasem, jak jste vnímal jeho nenominaci?
V první řadě jsem byl nadšený z toho, že jsem mohl jet já. Ale samozřejmě, potom se o tom hodně psalo na internetu a člověk si přečte spoustu věcí. Nicméně tohle je věc trenéra a jeho rozhodnutí, které musíme respektovat. Neči si toho ještě spoustu zahraje.

Tam vám těsně utekla medaile a vy jste si po zápase nebral servítky. Přebolela už porážka nebo to tam stále leží?
Čas všechno zahojí, takže ta prvotní bolest je asi nejhorší. Ale upřímně ani nevím jestli to někdy přejde úplně, člověk na to vzpomene a řekne si, že byl kousek od olympijské medaile a bude to asi bolet do konce života. V tý extralize je sezona každý rok, ale ta olympiáda není často a věk se zastavit nedá.

Vy jste se společně s Tomášem Rolinkem a Petrem Vampolou již jednou ve Žďáře setkali, tehdy s titulem mistrů světa, jak na to vzpomínáte?
Občas si člověk vzpomene, i přesto že hodně pršelo, bylo plné náměstí a já doufám, že lidi dorazí teď znovu. Ve Žďáře je hokej nahoře, hrají dobře a lidi o něj mají zájem, což je strašně důležité a já věřím, že jich v srpnu uvidíme hodně.